Řeknu Vám příběh jedné mé klientky, která milovala svou práci, ale cítila, že práci už věnuje trochu víc, než je zdrávo. Neuměla s tím ale sama nic udělat. Kolegové za ní s prosbou o pomoc chodili čím dál častěji a ona se snažila vždy vyhovět. Po letech byla ve firmě skoro jediná „seniorka“ na pozici a všechny nově příchozí zaučovala. Mimo to ale stále musela vykonávat svou práci, za kterou byla hodnocena. Navíc byla hodnocena za množství dohodnutých zakázek, tudíž aby měla výplatu, „své“ práci se musela věnovat opravdu dostatečně. Takže všechny ty věci okolo pro ostatní dělala v hodinách navíc. Respektive obráceně. Kolegům pomáhala během pracovní doby a svou práci doháněla po večerech. Ano, v kolektivu byla oblíbená, protože každému se s nažila vyjít vstříc. Její nadřízený tyhle její vlastnosti znal, asi si jich i cenil, ale po čase se i jemu staly „normální“ a ona přestala být za věci chválená. Už bylo vlastně automatické, že nové kolegy zaučila ona. Vše jim vysvětlila a připravila. Jelikož jí práce bavila, dlouho to jako něco špatného nevnímala. Pak to ale už začalo zasahovat do jejího osobního života. Jelikož svou práci dodělávala často doma po večerech nelíbilo se to jejímu příteli. Už spolu netrávili večery u vína nebo televize. Anebo ano, ale ona u toho měla před sebou notebook. Postupně už neměla čas ani na své kamarády a za pár měsíců si všimla, že už vlastně nechodí ani na kosmetiku a ke kadeřníkovi se objednává, když už opravdu není zbytí.
Poznáváte se v tom?
Jistě v co jiného to mohlo vyústit než v pocit vyhoření. Práce jí postupně už ani nedělala radost, cítila v sobě tlak, který šel slovy špatně popsat. V práci začala být nepozorná a dělala občas chyby. Doma vznikaly hádky, protože domácnost se udržovala letem světem a společné chvíle se zkrátily na ranní potkávání se v koupelně před odchodem do práce.
Lucie byla vždy krásná žena s jiskrou v oku. Její okolí ji mělo vždy za skvělou kamarádku, s kterou je sranda. Dokázala bavit kolektiv. Byla velmi schopná a pracovně velmi nadaná. Po příchodu do zaměstnání ji všichni typovali, že bude mít raketový start a pozičně bude skokově růst. Za pouhé dva roky se ale stalo něco, co jí tu jiskru z oka vzalo. Už se tolik nesmála a ani lidé její společnost nevyhledávali. Dokonce kariérně ani nerostla, jako by ji přehlíželi.
Co se stalo s tak ambiciózní ženou, která vypadala, že má krásně nalajnovanou budoucnost? Zapomněla na SEBE! Při koučovacích sezeních jsme otevřely několik témat, které si potřebuje zpracovat. Jedním z nich je, i přesto, že by jí na to nikdo netipoval, nízké sebevědomí. Z toho vyplývající neschopnost říkat NE. S Luckou se asi ještě budeme nějakou dobu potkávat. I Vy můžete zkusit odkrýt svá témata pomocí kouče.
Nezapomínejme na sebe a věnujeme si čas. Naučme se vědomě odpočívat a pěstujme v sobě zdravé sebevědomí. To nám totiž většinou pomůže najít ty správné hranice ve všech situacích. Relaxaci člověk potřebuje k regeneraci těla i mysli. V dnešní době se to musíme většinou zpětně učit. Pomoci Vám k tomu můžou i Řízené relaxace.